Zapálený doutník. Skloněná hlava. Nahé tělo. Byla jsem dnes hodná, můj Pane. Tichý úsměv. Lehké pohlazení. Zčervenalé tváře a jazyk, který společně se rty vděčně polaská ruku. Chrastění okovů. Černobílé šatky. Nádherná chlupatá ouška. Chladná oka vodítka. Dusíš se má milá? Jdeš… Jdeš rovně… Jdeš přes propast… Jdeš za ním… za hlasem. Oči jsou slepé. Čekání na rozkaz. Nic neuspokojí duši jako ten hlas, ten pohled, to tělo… ať říká cokoli. Stůj! Tělo se stává kamenem. Napětí. Zvuk. Svist biče. Vdechne mi život? Tisíce motýlů poletujících kolem. Mají nádherná křídla. Přesto kráčíš s hlavou vztyčenou. Kvůli komu? Uléháš na záda. Hebké tělo. Tak zranitelná, ztracená…Máš strach? Vlny, které tě zanesou hluboko do moře. Mír a svět, který neexistuje. Zuby, jež se pomalu boří do kůže. Bolest. Smích. Vděčnost. Vykoupení. Vidlička, která do úst pomalu přináší sousto… sousto, které sis nevybrala. Klapot podpatků a tichý šepot. Facka, která dopadne na vzdorovitý láskyplný obličej. V ruce svírá hrneček s kávou. Prosím. Cizí pohled a drzá ústa…Nejsem nikoho… nikoho jiného. Husí kůže a ruka svírající dlouhé vlasy. Zrychlený dech. Stažené hrdlo. Oči, které říkají vše. Mohu k Vám?… Ten nejhorší trest. Samota. Chladná zem a klidné sny. Čekání. Zase přijde a vydrancuje mě jak hladové město. Zůstaň! Zpocená těla. Špička lesklého kovu a krvavé cestičky. Víra. Čtyři malé stěny. Mříž. Bezpečí. Ticho. Jste tu? Teplá náruč. Provaz, který svírá hrudník. Těžknoucí pouta. Usíná. Jak bych ji mohl ještě někdy dát pocit bezpečí, kdybych ji dovolil mne nerespektovat? Řekni… Ruce opírající se o chladnou zeď. Jedna, děkuji. Bosé nohy. Rosa. Teplý vánek. Dva, děkuji. Hudba. Vivaldi. Tichý nářek. Tři, děkuji. Tajemství. Kobereček. Každý má své místo. Teplo prostupující zčervenalou kůží. Hluboký nádech. Ústa hledající oporu. Odměna. Blízkost, která mění život. Neodejde. Nesmí. Skoč! Skočíš, ale nepadáš. Láska. Oddanost. Tři sta slov a němá ústa.