Rozhodla jsem se, že mezi své zveřejněné povídky zařadím i tu, se kterou jsem vyhrála literární soutěž, kde jsem se umístila v krajském kole na prvním místě a v celostátním kole jsem byla oceněna zvláštní cenou starosty města Litomyšl. Je zde pár lidí, kteří moc dobře ví, jak jsem byla zoufalá, když jsem dostala téma Evropa. Proklínaka jsem učitelku a nadávala jak na takové hloupé téma mohu něco vytvořit. Povedlo se ... a za výsledek jsem moc vděčná. Tímto bych chtěla poděkovat všem, co mi dodávali energii a sílu při promýšlení mě tak neoblíbeného tématu a kteří mi dopomohli si v něm najít to krásné... 

Ještě ne tma, ta úplná, ta tchoří.

Už dávno ne den, ten v poutech odveden

za pole. Tam, co myší stohy hoří.

Jen šeroslepo. Klekánice jen.

                                                                                                     R. Malý

 Stojíš ve velké staré místnosti a kolem se rozléhá ticho. Byla náhoda, že jsi našel od masivních už nepoužívaných dveří klíč. Všude kolem sebe, můžeš vnímat atmosféru něčeho pohádkového...

  Seděl na černém koženém křesle oblečen ve svém bílém kvádru, které nosil tak rád. Tvář měl ustaranou a ruce se mu třásly. Nesetkávali jsme se často, a přesto mi vždy dokázal dodat energii a naději do dalších dnů, o to víc mě děsilo – ano, měla jsem strach – když jsem ho viděla takto.